Dne 8. ledna jsem s partou skvělých lidí vyšel v kraťasech na začátku ledna na Sněžku. Po celou tří a půl hodinového výšlapu jsem se cítil skvěle a až na ztuhlé prsty na vršku jsem neměl žádné potíže. A se stejně skvělým pocitem jsme se pak vraceli zpátky dolů do Velké Úpy, kde jsme byli po celou dobu našeho čtyřdenního kempu zaměřeného na otužování, dýchací rutiny a biohacking. Zde v tomto příspěvku shrnu všechno podstatné, abyste se mohli rozhodnout, jestli taky chcete vyrazit na tuto akci.
Shrnutí: Kemp jsem si hodně užil a doporučil bych ho všem, kteří si chtějí vyzkoušet otužilecký výstup na horu a prohloubit si znalosti o různých dechových technikách a otužilecké technice otužování vzduchem. Nejedná se o workshop metody Wima Hofa, i když na jeho dýchací metodu u Liborovy zkušenosti s Wimem Hofem také došlo. V rámci kempu ale nedošlo k noření do ledové vody a ani v okolí nebyl vhodný potok či tůňka. Pod chatou tekla řeka Úpa, k té to ale byla procházka na cca 15 minut. Kemp vrcholil výšlapem na Sněžku v sobotu. Čtvrteční večer a celý pátek se věnoval dýchací, fyzické a mentální přípravě na výstup. Díky kvalitní přípravě se většina z nás na Sněžku jen v kraťasech dostala. Čtyři členové výstup přerušili zhruba v polovině kvůli vyčerpání a pocitu chladu. Musím podotknout, že většina účastníků se nevěnovala otužování systematicky a pro každého z nás představovalo dosažení vrcholu v mrazu na otužilecký způsob výzvu. Všichni, kteří jsme to zvládli, jsme se ale shodli, že to bylo pro nás překvapivě jednoduché. Konstatuju, že kemp splnil svůj účel a doporučil bych ho skoro každému, kdo si chce zkusit otužování vzduchem.
A nyní bych zabrousil do detailů, abych Vám mohl program přiblížit. Kemp „Ledová expedice“ je 4 denní workshop, který pořádá parta CodeOfLife.cz . Hlavním koučem je Libor Mattuš, který sám tuto společnost spoluzakládal. Po celou dobu od 6.1. do 9.1. 2022 jsme byli ubytování v horské chatě u Hančilů ve Velké Úpě. O stravování se starala výborná kuchařka Kate, která nám připravovala moderní biohackerské delikatesy (pokrmy i s masem a moučnými produkty, ale bylo možné si domluvit speciální individuální stravu).
Ubytování
Bydleli jsme v pokojích po 3. Některé pokoje měly i vlastní záchod a koupelnu, ostatní se museli spoléhat na společné koupelny a záchody. Chata měla dvě společenské místnosti, kde pak probíhal vlastní program. Zajímavým doplňkem byla sauna. Bazének ale v chatě nebyl, místo toho jsme se šli vyválet ven do sněhu. Chata pojme asi 25 lidí.
Dýchací cvičení
Libor Mattuš má víc jak 10 leté zkušenosti s otužováním. O otužování napsal i knihu, která po stránce obsahu a kvalitě předčí všechny ostatní dosud realizované počiny v tuzemsku. V rámci přípravy jsme si mohli vyzkoušet pod Liborovým vedením hyperventilační dýchací techniky stejně tak i jako některé hypoventilační dýchací techniky. Libor si prošel Wim Hof akademií, ale nakonec kvůli podmínkám kladených na obsah kurzů koučů Wima Hofa nepodepsal dohodu s Wim Hof Akademií o akreditaci.
Libor učí trochu odlišné hyperventilační techniky než je klasické dýchání podle Wima Hofa. Předně Libor je názoru, že 30 plných nádechů není pro každého vhodné. Razí doporučení, že pro některé lidi stačí 10 nádechů a zadržet dech na cca 30 vteřin. Pochopil jsem, že Libor nesleduje aktuální postup metody Wima Hofa, která od cca 2018 obnáší po každém kole zádrže dechu ještě držení dechu v nádechu (či-li vydechnete, plně se nadechnete a v tomto úplně plném nádechu držíte dech) na 15 vteřin.
Libor razí ještě jiné způsoby hyperventilace. Dle prvního máte nádech normální, ale výdech je silný a rychlý, tímto máte trénovat bránici. Dle druhého způsobu máte dělat běžný silný nádech a pak tento rychlý dynamický výdech. Po zkoušce jsme pak byli vyzváni, ať si sami vyzkoušíme dostupné možnosti a praktikujeme tu, která je nám nejbližší.
Když si vezmu současný stav metody Wima Hofa (jak se učí na oficiálních online kurzech), tak bych mohl namítat, že účastníci v podstatě neměli možnost vyzkoušet si plně dýchací rutinu podle Wima Hofa. Metoda Wima Hofa ale nebyla v programu nijak inzerována, tak tahle moje připomínka není, přiznám, úplně věcná.
Somatické dýchání
Po stránce vyzkoušení si nějaké dýchací techniky stojí za zmínění Somatické dýchání, které prezentoval a řídil Jan Šilar z SomaDech.cz . Somatické dýchání je v podstatě dýchací cvičení zaměřené na rytmus a rychlost dýchání, cílem je snížit SpO2 (saturaci kyslíku v krvi, tedy množství kyslíku v krvi) z běžných 95 – 99% na 80% a méně. Pak by se měl mozek dostat do „podroušeného“ stavu, kde probíhá zpracování a odbourání traumat, halucinogenní stavy atd.
Pro měření naší saturace krve kyslíkem nám byly rozdány senzory, které jsme si mohli nasadit na prst u ruky. Ty jsme si pak mohli i zakoupit za 1000,-kč. Somatické dýchání jsem si moc neužil, protože i přes snahu se moje saturace dostala nejméně na 92 a to jen na chvilku a nic moc jsem necítil.
Cvičení bylo pro mě spíš pro odpočinek bez nějakého znatelného efektu. Pár účastníků ale zaznamenalo zajímavé halucinace, kdy prolétávali galaxiemi
Příprava na výstup
Kromě dýchacích cvičeni jsme měli den předem zkušební procházku na 22 minut, kdy jsme si vzali jen šortky a šli se projít na otužilecký způsob ven na 22 minut do přírody za chatu. Dostali jsme tip držet ruce za zády a mít prsty rukou do sebe zaklesnuté. Takto jsme neztráceli tolik tepla skrz ruce. Další dobrý tip bylo dělat dřepy při zastávkách, aby se člověk udržel v teple. Libor sám nerazil cvičení pozice jezdce (horse stance poze), jak ji doporučuje Wim Hof. Podle Libora hodně lidí nedokáže mít správnou pozici nohou tak, aby byly v rovnoběžné pozici a správně pokrčené. Dřepy jsou bezpečnější a jednodušší způsob, jak dosáhnout téhož; tedy – zahřát se při pauzách, kdy člověk venku stojí. Při samotném výstupu nám doporučovali maximálně dýchat nádech i výdech přes nos. Předně takto vzduch prochází přes sliznice nosu, čímž dochází k rozšíření dýchacích test. Dále tím, že člověk nevydýchává pusou, neztrácí tolik teplého vzduchu a ve výsledku i tělesného tepla.
Zajímavý tip bylo specifické hyperventilační dýchání pro vytlačení více tepla do končetin. Člověk se měl 5x silně nadechnout, pak v nádechu zadržet dech a silně sevřít trup těla a uvolnit maximálně ruce a nohy. To by pak mělo poslat více teplé krve do končetin.
Jako poslední věc večer před výstupem Libor vedl vizualizaci, abychom si představili, že zítra vyrážíme na horu. Každý si pak měl představit, že na vrcholu najde nějaký amulet či dar, který mu má pak pomáhat v životě. Tohle cvičení podle mě všem pomohlo připravit se mentálně na výkon a uklidit trochu nervozitu, pokud by někdo nebyl v klidu.
Výstup na Sněžku v kraťasech, vrchol kempu
Samotný výstup probíhal dle programu. Vycházeli jsme asi v 10:30, nahoře jsme byli za tři a půl hodiny. Ušli jsme celkově asi 8,5 kilometru a překonali jsme 850 výškových metrů. Šli jsme přes Janovy boudy a Růžohorky. Celou dobu jsme byli venku. Všechny zastávky probíhaly také venku. Na zastávkách jsme popili zázvorový čaj z termosek a pojedli jsme sušenky, čokoládu či přidělené oříšky. Vyplatilo se na cestě moc nemluvit, aby se člověk zkoncentroval na dýchání, pozice rukou a výšlap, ale stejně jsme po cestě docela kecali.
Účastníci byli rozděleni do skupinek po třech a měli spolu být v kontaktu po celou dobu. Zároveň s námi šli tři oblečení asistenti, kteří nám pomáhali – vyndat termosky, nasadit nesmeky atd. Asistenti se také starali o fotodokumentaci po cestě. Celou expedici vedl Libor, který byl stejně jako my v kraťasech a se vším oblečením v batohu na zádech.
V půli cestě někteří pro únavu, pocit chladu výstup po domluvě přerušili. Oblékli se v blízké chatě a vydali se cestou zpět do chaty. Libor s nimi jen konzultoval jejich situaci a doporučil jim návrat. Libor se nám přiznal, že tuto expedici pořádají již několik let a jednou se jim stalo, že kvůli silné vánici celý výstup přerušili a všichni se vrátili na chatu. Když na člověku ulpívá sníh a je silný vítr, tak to je moc pro většinu lidí, tomu docela rozumím.
Počasí bylo trochu náročné, když zafoukalo, cítili jsme chlad. Také vlhkost ten den v rozmezí 90 – 95 % v teplotě -5°C přidávala na náročnosti. Naštěstí ale nefoukalo pořád. Já jsem se ale cítil po většinu času docela v teple. Samozřejmě při zastávkách mi někdy začala být zima, dřepy to ale dokázaly zachránit. Někdy jsem měl potíž se ztuhlými prsty, po chvilce mi dýchací cvičení trochu pomohly, ale vím, že v tu chvíli bych třeba nedokázal s něčím jemně manipulovat nebo něco upravit. Když jsme místy fotil, tak jsem ztrácel cit v prstech.
Pod samotnou Sněžkou začalo přituhovat, teplota klesla na -7°C a vítr měl asi 15 m/s. Na vrchol se nás dobralo osm účastníků. Všichni jsme měli pocit dosaženého vítězství nad elementy, překonali jsme naše hranice a vyhráli. Po cestě jsme potkali různorodé skupinky turistů. Někteří nás obdivovali, někteří nás s úsměvem považovali za blázny, někteří se s námi fotili. V tu chvíli jsme se vyjímali na cestě jako výstřední odvážlivci. To holt patří k věci při takovýchto akcích.
Na samotném vrchu už nám začala všem být docela zima. Zvlášť, když jsme se přestali hýbat. Se svými ztuhlými prsty jsem si rovnou řekl asistentům o pomoc, aby mi sundali nesmeky s hroty z bot. Pak jsem mohl bez protestů majitelů jít do poštovny na vrcholu. V té boudě jsme se pak všichni oblékli a občerstvili se. Každý až na Libora byl trochu unavený, prošly mrazem či se cítil trochu zpomalený. Libor ale byl po celou dobu čilý a vše kontroloval a řídil. Na závěr jsme si udělali před Poštovnou závěrečnou fotku a oblečení jsme se vydali dolů na chatu. Všichni jsme měli skvělou náladu, sám jsem cítil příjemný pocit uvolnění, jak jsem šel oblečený dolů, přirovnal bych to k pocitu, když odcházím z návštěvy sauny. Nikdy ze skupin neměl nějaké potíže z otužileckého výstupu. V pořádku jsme pak dorazili na chatu, kde nás čekala večeře pak volná zábava. Teprve poslední den se otevřely nějaké lahve. Koučové nám apriori nic nezakazovali, jen doporučovali se pokaždé dobře prospat. Každý se program začínal v 8:30.
Poslední den
Poslední den se nesl v duchu ukončení. Všichni jsme se sešli abychom sdíleli myšlenky a dostaly pár posledních tipů od Libora. Libor nám odprezentoval ještě pár produktů na testy omega kyselin v těle a nabídl svou knihu o otužování ke koupi. Byly to ale spíš příjemné prezentace a diskuze nad danými souvislostmi, než že by nám nutil nějaké produkty. Pak jsme společně uklidili prostory a po brunchi vyrazili za svými domovy.
Moje hodnocení Ledové expedice
Tento čtyřdenní kemp byl trochu dražší, ale po všech stránkách se povedl. Každý si mohl osahat dýchací cvičení a zkusit si pořádné otužování pomocí vzduchu. Ubytování a stravování bylo parádní a i počasí se moc vydařilo. Kemp bych doporučil každému začátečníkovi, který se zajímá o otužování a dýchací techniky. Pokud tyto věci trénujete již pár měsíců, také se něco dozvíte. Program ale podle mě není vyloženě pro pokročilé fajnšmekry, kteří jsou zběhlí v dýchacích technikách a otužování. Samozřrjmě na místě byli dva zkušení kouči Libor Mattuš a Jan Šilar, se kterými jste mohli probrat cokoliv. Jediné co mi příjde trochu škoda je skutečnost, že si účastníkům byla základní dýchací metoda Wima Hofa prezentována jako něco, co nemusí sedět většině lidí a rovnou všem doporučovali omezit počet nádechů i délku zadržení dechu v daném kole. Ale jak jsem uvedl výše, nejednalo se o workshop metody Wima Hofa. Program se mi nicméně líbil a i účastníci byli zajímaví lidé, se kterými jsem si měl co říct. Kdyby organizátoři pořádali kemp zaměřený na jiné techniky a šlo by se na jinou horu, tak bych rád jel znovu.